Když je nůše cennější než peníze, které obsahuje

Poslední dobou slýcháme ze všech stran o inflaci, ať už v souvislosti se zdražováním zboží či s rostoucí ekonomikou. Inflace, jak ji známe z dnešní České republiky, je sice možná pro spotřebitele nepříjemná, ale nejde o žádnou katastrofu – na rozdíl od hyperinflace. Ta je ale naštěstí rozhodně méně častá. V dnešním článku se podíváme na nejvýznamnější příklady toho, kdy se v Evropě objevila.

Německo

Evropa se na po první světové válce otřásala v základech. Ekonomická nestabilita poražených i vítězných zemí, politická nejistota doby, hlad, chudoba a neschopnost vojáků vrátit se k běžnému životu – to všechno charakterizovalo dvacátá léta. A zdaleka nejhorší byla situace v Německu.

Už před válkou Německo zrušilo zlatý standard a začalo tisknout nekryté bankovky. Bylo si jisté svým vítězstvím a počítalo s tím, že náklady za něj zaplatí poražené státy. Marky se vyráběly ve velkém.

Na konci války byly ale Německu stanoveny vysoké reparace vůči vítězným státům. Spolu s dluhy, které už mělo, to znamenalo začátek katastrofy. Během války narostla hodnota bankovek v oběhu na pětinásobek. Krize ale nastala až po skončení války, kdy bylo znovu nastoleno tržní hospodářství. Během pěti let se tempo inflace vyšplhalo na 32 400 % za rok. Ceny už se neměnily v řádu let ani měsíců, ale dnů a hodin. Původní hodnota marky tvořila necelou pětinu hodnoty amerického dolaru (1914). Na podzim roku 1923 už šlo o čtyři biliontiny dolaru.

Možná jste slyšeli známý příběh o babičce, která šla v poválečném Německu na trh nakoupit chleba. Protože chleba už tehdy stál miliardy marek, nesla si s sebou nůši plnou bankovek, aby měla chléb čím zaplatit. Po cestě ji přepadli lupiči a nůši ji sebrali. Když zjistili, že obsahuje samé peníze, moc je to nepotěšilo. Bezcenné papíry vysypali do křoví a utekli jen s proutěnou nůší, protože ta tehdy měla mnohem větší cenu než bankovky.

Německo se nakonec ze začarovaného kruhu dostalo díky finanční pomoci jiných států. Byla provedena měnová reforma, kdy občané dostali jednu novou, rentovou marku za každých 4,2 bilionu marek starých.

Maďarsko

V Maďarsku byla hyperinflace vůbec nejvyšší. Nastala po konci druhé světové války a činila 41,9 biliard % za rok 1946. Když došlo i zde k měnové reformě, občané si mohli vyměnit staré pengő za nově zavedené forinty. Museli jich ale přinést 400 kvadriliard (400 000 000 000 000 000 000 000 000 000), aby dostali jediný forint.

Polsko

Naši severní sousedé si hyperinflaci zažili v letech 1989 a 1990. Neměla tak dramatický průběh jako v předchozích dvou případech, a tak se s ní polská vláda vypořádala poměrně snadno. Polsko si zachovalo starou měnu, jednoduše jen každé bankovce snížilo hodnotu o tři nuly.

V českém prostředí k hyperinflaci nedošlo. A ve světle těchto událostí už se české „zdražování“ ani nezdá tak dramatické.